Oprava páskového (ribbon) mikrofonu - výměna pásku

    Dovoluji si pozdravit všechny znalce a fajnšmekry v oboru mikrofonů, protože kdo zabrousí na těchto stránkách až sem, už o mikrofonech musí něco vědět a hlavně jim fandit nebo je alespoň často používat.
    Troufám si říct, že výměna nebo náhrada hliníkového pásku v dynamickém páskovém mikrofonu není žádná prdel (rozuměj legrace, sranda - pozn. autora).
    Ze všeho nejdřív jsem zkusil obyčejný alobal a dalo mi to zabrat. V momentě, kdy z toho uříznete tenký pásek, začne se to všelijak kroutit a prohýbat: no prostě tvar to nedrží a tak jsem zkoušel různý finty abych to do mikrofonu dostal. Fakt je, že jsem si na začátek vybral dost nevděčný úkol a to Beyerdynamic M500. Ten má pásek pouze 1,7mm šířky, což je teda nic moc. Starší páskové mikrofony mají pásek o mnoho větší. Když už jsem to nějak vyplichtil, nechal jsem kamarádovi specialistovi strojařovi změřit tloušťku alobalu. No a bylo po srandě, protože ten má průměrně 10 μm a dle chytrých knih a zřejmě i pravdy je použitelná tloušťka cca 1 - 2 μm. Mikrofon však začal fungovat a to znamenalo, že jsem na dobré cestě.
    Můžu říct, že po předchozích zkušenostech jsem si nedokázal představit pracovat s něčím ještě tenčím, než je již zmíněný alobal.
    První nápad, podpořený zbytky znalostí z anorganické chemie střední školy, byl pásek leptáním ztenčit. Chemikálie jsou dostupné: roztok hydroxidu sodného. Dokonce tento způsob je popsán i ve   starší literatuře. Problém je ve změření tloušťky ztenčeného pásku. Přesnost obyčejného mikrometru je v tomto případě za hranicí měřitelnosti, ale je možné měřit impedanci již hotového pásku.
    Na internetu jsem nalezl stránku s popisem výroby pásky: http://www.lkmusic.co.nz/ribbonfix.htm. S ubohými základy angličtiny a pomocí google překladače jsem se dozvěděl o plátkovém hliníku, který se používá na pokovování uměleckých předmětů. Objednat jej z internetového obchodu http://obchod.vytvarnepotreby.cz/index.php?obs=16&tex=65 již bylo hračkou a nebyl nikterak drahý.

    Takže, co budem tak asi potřebovat:

    Všechno je dobrý dělat na skleněné destičce - osvědčilo se mi sklo z fotorámečku cca A5. Potom nějakou pinzetu, ocelové pravítko, šupleru, žiletku na řezání hliníkového plátku, líh. Taky je potřebné najít něco s vhodným vroubkováním. Mě se osvědčily speciální kostky z Lega, ale jistě lze najít i něco jiného - na výše uvedeném webu je použit starý vroubkovaný objektiv fotoaparátu, výborná jsou plastová ozubená kolečka z vyřazené inkoustové tiskárny. Dost dobře se hodí hodinářská lupa, protože Vám zůstanou obě ruce volné.

    Nejříve je potřeba uříznout příslušný proužek plátkového hliníku, což se nejlépe provede na skleněné destičce podle ocelového pravítka ostrou žiletkou. Lámací skalpel se mi moc neosvědčil. Hliník se řeže včetně podkladového papíru. Délka pásku bude vlivem budoucího zvlnění cca 2x delší než je délka štěrbiny. Šířku štěrbiny pro pásek změříme šuplerou. Šířka pásku pak bude jen o chlup menší. Pásek musí být umístěn ve štěrbině s minimální mezerou, nesmí však o pólové nástavce nikde drhnout. Štěrbina pro pásek musí být bezvadně čistá. Případné nečistoty z pólových nástavců odstraníme přikládáním samolepky, kdy nečistoty ulpí na lepivé ploše.
    Po uříznutí pásku začíná ta správná legrace. Pásek se dá od podkladového papíru oddělit navlčením lihem. Na sklo nalejeme trochu lihu a v něm se pásek oddělí. Lehoučký jemňoučký pásek se všelijak kroutí, jeho pevnost je minimální, reaguje na sebemenší statickou elektřinu. Aby se s ním dalo alespoň trochu zacházet je potřeba ho udržovat navhčený v lihu. Odděleným podkladovým papírem, který je vlastně stejně široký jako pásek, vyzkoušíme přesnost uříznuté šířky zkusmým vložením do štěrbiny mikrofonu.
    Nyní je potřeba pásek příčně zvlnit, což provedeme nanesením pásku na zvlhčený vroubkovaný předmět a vytlačením vroubků např. stejným vroukovaným protikusem nebo postupným vmačkáváním pástu do vroubků vatou navlhčenou v lihu. Je potřeba postupovat velmi opatrně, protože tenoulinký pásek velmi rád praskne a celý postup je pak nutné znovu opakovat.

    Poslední operací je vložení pásku do mikrofonu:

    Pásek se pokusíme fixovat nejprve jedním koncem v místě jeho uchycení kapkou lihu. Zbytek se více méně zmuchlá. Po upevnění jednoho konce se snažíme pinzetou, hrotem rýsovací jehly apod. pásek opatrně narovnat (nikoliv natáhnout - pásek musí zůstat zvlněný) do štěrbiny mezi pólové nástavce a opět jej fixujeme pomocí kapky lihu v místě uchycení jeho druhého konce. Pokud se i toto povede, máme napůl vyhráno. Zbývá už jen pásek vystředit aby nikde nedrhnul o pólové nástavce a mírně napnout. Napnutí pásku musí být přiměřené, aby se nenarovnaly pracně vytvořené vlnky, ale aby zase nezůstal prohnutý.

    Komu zbyly po této anabázi jěště nějaké nepoškozené nervy, může laborovat s napnutím pásku. Příliš napnutý pásek má za následek zvlnění kmitočtové charakteristiky a úbytek výšek. Podobně se chová příliš tlustý pásek. Příliš volný pásek má zase za následek úbytek basů.

  Závady a opravy páskových mikrofonů z knihy "Gramofony a mikrofony - jejich provoz a opravy" od Jiřího Drdy

  Amatérská výroba páskového mikrofonu